Co dělat při odjezdu o Anglie

Po tom, co jsem přišla na svět v roce 1988, mi byla zjištěna klasická fenylketonurie. Začala jsem držet dietu a pít aminokyseliny, jako všichni z vás. Už od malička si pamatuji, že jsme spolu s mojí sestřičkou a taťkou jezdili po České republice pod stany, na vandry atd. Mnoho z vás si jistě vzpomene, že tenkrát zrovna na výběr nebylo. Jak v rámci PKU jídla, které bylo k dostání (sušenky Waffelbrot mě stále občas straší ve spánku), tak i aminokyselinového přípravku (dnes mámena výběr z různých druhů: lophlex lq, milupa shake, atd.). Můj taťka musel tahat všechno na zádech, starat se o to, abych měla správnou dávku přípravku ve správnou dobu a jídlo mi vařil na ohni. Dodnes ho obdivuji za to, jak se k tomu postavil. Potom jsme s mamkou začaly jezdit i k moři, což bylo samozřejmě jednodušší, díky hotelům a švédským stolům. Když o tom teď zpětně přemýšlím, to že mi táta ukázal, že cestování s mojí dietou je stále možné, mi hodně dalo do budoucna. Setkala jsem se s názory a pochybami, zda by rodiče měli se svými malými dětmi cestovat, protože popravdě řečeno lehké to není, ale můj názor je, rozhodně ano. Myslím si, že postoj dětí k PKU a cestování je hodně dán tím, jak na ně v tomto směru působí rodiče (jak zvládají dietu svého dítěte, např. můžou být stále ve stresu a hlídat každý jeho krok…). Pokud jsou rodiče vystrašení a neustále si představují co by se mohlo stát, jak to je težké a komplikované, myslím si, že jejich dítě na to v pozdějším věku bude mít stejný, nebo dost podobný názor. U mě doma to bylo naopak, velice často jsme s taťkou jezdili do přírody, pod stany nebo na hory a já se cítila jako normalní dítě. Myslím si, že kdyby mě můj táta vychovával jiným způsobem, určitě bych se neodhodlala k tomu abych jela do Anglie, cestovala tak jak to dělám (vycestovala jsem na pár měsícu i do Jižní Korei a Jižní Afriky) a ani bych teď nebyla v Dánsku, kde studuji na vysoké škole.

Chtěla bych se s vámi podělit o mé zkušenosti, zážitky a informace, které jsem nasbírala v Anglii. Doufám, že vám to pomůže, pokud se tam chystáte nebo že vás to malinko ’nakopne’ v případě, že pochybujete, jestli vůbec někdy někam vyjet na delší dobu.

Pokud jedete do Anglie pouze na dovolenou nebo kratší dobu, místo shánění informací o PKU, které by bylo nejen pracné, časově celkem náročné, ale nejspíš i bezvýsledné, doporučuju si s sebou vzít přípravek a potraviny. Proces může být někdy celkem zdlouhavý a není jistota, že byste před vaším návratem do České republiky nečeho docílili.

Následující rady se tedy vztahují pouze pro ty z vás, kteří plánují v Anglii zůstat delší dobu. Musíte brát v úvahu, že je to sepsané podle mých zkušeností a podle toho, co jsem byla schopna zjistit. Je dost dobře možné, že mi ještě něco uniklo, takže se určitě snažte zjistit další věci.

Doporučuji před odjezdem požádat vašeho doktora (PKU) o napsání lékařské zprávy. Tu potom dáte svému novému doktorovi(GP), popřípadě i doktorce na vaši nové PKU klinice v UK, což samozřejmě znamená, že musí být přeložena do angličtiny, jako všechny ostatní dokumenty (určitě si nechte jednu kopii zprávy v záloze). Zdravotnictví v UK je podstatně horší než v České republice, sice je možné dostat spoustu věcí, léků a např. antikoncepci zadarmo, ale angličtí doktoři nejsou tak dobří jako ti naši. Když se zmíníte o tom, že máte fenylketonurii, žádný doktor neví, co to je. Dokud jsem neměla zprávu od paní Pazdírkové, nic se nepohnulo.

Požádejte zástupce firmy Nutricia o katalog potravinových výrobků (SHS) nebo o kontakt na někoho v UK, abyste si o něj mohli zažádat sami. Je to velice důležité, neboť potraviny se v UK dají sehnat pouze přes GP nebo PKU kliniku na předpis (pokud za ně tedy nechcete platit, jinak jsem si jistá, že nějaký internetový obchod najdete). Než mi došel katalog, GP mi řekl, že v počítači nejsou žádné potraviny od SHS, ani od jiné firmy, ale poté co jsem přišla s katalogem a ukázala jsem na to co chci, nebyl problém.

Určitě si s sebou vemte zásobu preparátu, popřípadě jídlo, protože pojištění v UK nezískáte okamžitě. Pak také musíte počítat s tím, že bude nějakou dobu trvat, než si najdete GP, který vás doporučí na PKU kliniku.

Pokud jde o pojištění jako takové, budete se muset v České republice odhlásit ze systému, zařídit si cestovní pojištění a nové pojištění si následně zřídit v UK. Důležité je vědět, že je nezákonné být pojišťen ve dvou a více zemích EU zároveň. Pro vás jeden z nejdůležitějších úřadů v Anglii je Job Centre nebo Job Centre Plus. Je to něco jako náš pracovní úřad, ale neřeší se tam jen zaměstnání. Na tomto úřadě si můžete sjednat právě třeba i pojištění (National Insurance). Pokud budete muset obvolávat úřady nebo potřebujete zavolat na nějaký pracovní inzerát, v Job Centru můžete zdarma použít jejich telefon. Také vytisknutí životopisu je tam zdarma, stačí jen požádát. Po příjezdu do UK musíte zavolat na číslo, které vám dají v Job Centru a tam si domluvíte schůzku na úřadě, kde vás zkontrolují a rozhodnou, jestli vám dají National Insurance (češi zpravidla nemají problém NI dostat). Před schůzkou vám ještě pošlou dopis, kde bude seznam dokumentů, které si s sebou musíte přinést (mimo jiné také potvrzení adresy). Bez National Insurance number vám nikdo práci nedá!!!!

Při příjezdu do Anglie byste měli mít nejen životopis, ale také dvě pracovní reference v angličtině. Musí být s razítkem a podepsané od vašeho nadřízeného. Originál si ponechte a pokud budete požádáni o reference, odevzdejte jim kopii. Jak by měl vypadat životopis si můžete najít na internetu, ale jedno vám poradím. Pod osobní informace (jméno, datum narození, kontakt, národnost,…) o sobě napište krátký článek (např. tvrdě pracující, přátelský, schopný pracovat samostatně i jako součást týmu) včetně zálib a koníčků. Možná bych vám taky měla říct, že pokud máte vysokoškolské vzdělání nebo jste měli vysokou pracovní pozici a ucházíte se o práci “nižší”, než je vaše dosažené vzdělání, bylo by lepší zalhat a nějakou informaci vynechat. Dost často se totiž stává, že nebudete přijati, protože si potencionální zaměstnavatel bude myslet, že jste “overqualified”, což znamená, ze máte moc velkou kvalifikaci na práci o kterou žádáte.

Další věc, kterou jsem nevěděla, když jsem přijela do UK byla, že i když jsme členy EU, musíme vyplnit dokument, který se jmenuje ‘Work Register Scheme’ a poslat ho spolu s pasem a £90 na úřad, který se jmenuje Home Office. Pokud to neuděláte, budete v Anglii pracovat ilegálně a nebudete mít nárok na vrácení daně, ani jiné věci. Bohužel toto je povinnost jen pro východní část Evropy.

Jedna z užitečných informací také je, že když začnete pracovat v Anglii, tak dokud si nevyděláte víc než £5.000, neplatíte daně. V nějakých zaměstnáních vám je budou strhávat z platu, ale to je v pořádku. To jen znamená, že vám všechny peníze vrátí na konci daňového roku. Takže až dostanete výplatní pásku (payslip), zkontrolujte si, jestli odvádíte daně a kolik. Na každém payslipu je kód, který určuje, jak velké daně platíte. Existuje tzv. emergency tax code (BR), ten je používán, když nemáte žádné dokumenty z přechozího zaměstnání a v jiných případech. Je to nejvyšší možná daň, kterou můžete platit, ale až dáte vše do normálu, peníze se vám na konci daňového roku vrátí.

Hned jak vám bude přiděleno National Insurance number, najděte si GP a domluvte si schůzku. Vemte si s sebou lékařskou zprávu a katalog. Doktor vám může předepsat jídlo, ale NE aminokyseliny. Ty dostanete pouze na klinice. Požádejte doktora, ať tuto PKU kliniku najde a napíše vám doporučení. V případě, kdy váš GP řekl, že kontaktuje kliniku a dá jim váš kontakt s tím, že vám sami zavolají a už dlouho se nic neděje, rozhodně byste se měli ozvat, klidně i opakovaně a připomínat se. Nejspíš na vás totiž zapomněli. Může to trvat i přes měsíc. Z kliniky vám potom buď zavolají nebo napíšou a domluví se s vámi na kontrole. Na mé první kontrole na klinice byla přítomná jak lekařka, tak i dietní sestřicka, která mi dala jídelníček. Ten jsem musela vyplňovat několik dní, přesně jako u nás. Mimo jiné mi sestřicka dala asi 3 katalogy firem, které vyrábí nízkobílkovinné produkty a řekla mi, že si mám vybrat co chci a potraviny mi budou doručeny domů (abych mohla zkusit, co mi chutná). Toto bylo naprosto zadarmo. Protože v každé zemi jsou většinou používány jiné aminokyseliny, dostala jsem několik různých druhů s sebou domů, abych je vyzkoušela a řekla jim pak, který mi nejvíce vyhovuje. Bylo to super, po dlouhém snažení, jsem se konečně cítila, že se mi někdo pořádně věnuje.

Velká výhoda bydlení v UK je, že veškeré PKU potraviny jsou ZDARMA!!!!! Tohle je fakt, který jsem…..ke své velké smůle, zjistila až těsně před odjezdem zpět do České republiky. Až přijdete s předpisem, na kterém bude PKU jídlo do lékarny, zeptají se vás tam, jestli za předpis normálně platíte, vy jen řeknete NE. Povíte jim, že máte vrozenou metabolickou poruchu – fenylketonurii. Lékarník si potom něco zaškrtne na zadní straně receptu, vy se podepíšete a to je vše.

Začít od nuly v zemi kterou neznáte je rozhodně velká výzva a může být dost stresující, ale je to také úžasná zkušenost. Byl to pro mě krok k osamostatnění a k “osvobození” se od zaběhlé rutiny, kterou jsem okolo sebe viděla u většiny mých známých nejen s PKU. Pro mě je to velké dobrodružství, které mě změnilo a díky kterému jsem takový člověk jaký dnes jsem. I přes některé špatné zkušenosti jsem opravdu ráda, že jsem do Anglie odjela. Stal se z ní můj druhý domov a nikdy nezapomenu na roky, které jsem tam strávila. Vždy se tam strašně ráda vracím.

Markéta Ryšavá